Řezbářství
Řezbářství je nejstarším projevem lidového umění. Patrně brzy po tom, kdy člověk získal z úlomků kamene nebo kosti první řezné nástroje, ozdobil svou dřevěnou hůl, nářadí nebo zbraň nějakým jednoduchým symbolem nebo ornamentem. Dochovaly se i pravěké nálezy, které dokazují, že už pračlověk vytvářel umělé výtvory, které zhotovoval z větví nebo kořenů. Dodnes je tato pravěká činnost v lidech zachována ve vyhledávání a úpravě samorostů.
Řezbářská práce byla v lidovém umění součástí užitkových předmětů, které patřily mezi nejběžnější věci denní potřeby venkovského člověka. Se stoupající vybaveností domácností tak rostlo i množství užitkových předmětů ozdobených ornamentální či figurální plastikou. Nejstarší tematickou oblastí v lidovém řezbářství byla náboženské témata. Nejrozšířenější dřevořezbou tak bylo ukřižování Ježíše Krista, kterou hned následovala dřevořezba Panny Marie coby Madony a poté řady světců např. sv. Mikuláše, sv. Floriána, sv. Antonína, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jiřího s drakem a mnoha dalších. Světskou tématiku pak tvořily výjevy z vesnického života – domácí zvířata (koně, ovce, krávy, ovčáci), zvěř (medvědi, jeleni, vlci, lišky), vesničtí lidé, pouliční umělci, ale také husaři, šašci, královny či králové, ať už jako samostatné figury anebo jako dětské lidové hračky. Vrcholem lidového řezbářství, které spojovalo všechna témata v jeden celek, byla výroba betlémů.