Výroba dřevěného uhlí

Milíř je homolovitá hranice dřeva, kde za pomalého hoření dřeva, za minimálního přístupu vzduchu a při relativně vysoké teplotě hoření probíhá jeho zuhelnatění.
Bez dřevěného uhlí by neprobíhalo tavení železné rudy a neobešli se bez něj ani kováři, kteří v kovářských výhních jeho žárem tavili železo.
Stojaté milíře se dělily na vlašské, severoněmecké a slovanské.
Příprava uhliště pro ležatý milíř byla stejná jako u stojatého s tím rozdílem, že ležatý milíř vyžadoval mírný sklon terénu.
Pálení uhlí probíhalo od května do konce září. V brzkém jaře, v pozdním podzimu a zimě se uhlí nepálilo, protože vysoká vlhkost vzduchu, dešťové a sněhové srážky, vítr a krátké denní světlo nebyly pro pálení uhlí vhodné.
Dřevný dehet, hustá olejovitá kapalina tmavohnědé až černé barvy, vznikal jako druhotný produkt při pálení dřevného uhlí.