Klučka na pařezy
Klučka bylo jednoduché ruční nářadí, založené na využití nerovnoramenné páky, které sloužilo k dobývání pařezů. Nejstarší klučkou byla klučka horizontální a nesla název „lesní čert“. Zařízení se skládalo z dřevěné páky dlouhé několik metrů, na jejímž konci byly na krátkou vzdálenost připevněny vedle sebe tři řetězy. Střední řetěz byl připojen k pevnému bodu, nejčastěji poblíž stojícímu stromu. Dva krajní řetězy byly zaháknuty do řetězu, který obepínal pařez, který měl být vyklučen. Pohybem páky se vnější řetěz napínal, vnitřní řetěz se uvolňoval. Uvolněný řetěz byl pak napnut a připevněn k řetězu obepínajícímu pařez, aby přenášel tahovou sílu pohybu páky vzad. Pohybem páky byl pařez z lůžka vykroucen anebo vyvrácen. Lesního čerta obsluhovali nejméně tři pracovníci. Dva ovládali páku a jeden přepínal uvolňované řetězy.
Před samotným klučením byla nejdříve motykou odkopána půda okolo pařezu, aby se odhalily kořenové náběhy a kořeny, které byly sekerou přesekány. Cílem klučení pařezů byla přeměna lesa na zemědělskou půdu – pole a pastviny, ochrana proti klikorohovi i získání kvalitního palivového dříví.