Loupáky a loupání kůry
Loupáky kůry se používaly k odkorňování pokácených a odvětvených stromů. Loupák je tvořen ocelovým nožem - tulejem, do kterého se zasazovaly násady a samotné dřevěné násady. Ocelový nůž musel být vyroben z kvalitní oceli, aby se při práci brzy neotupilo jeho ostří. Velmi často se proto k výrobě loupákových nožů používaly pilové listy starých břichatek. Ostří nože muselo být zbroušeno tak, aby loupák při odkorňování nezabíhal do dřeva. Ostří nože loupáku se při používání otupovalo, loupák pak špatně řezal kůru, zachycovalo se na něm lýko a práce šla těžko. Aby ostří nože loupáku bylo ostré, nezvlněné a bez zubů, muselo se pravidelně během práce brousit jemným brouskem. Hrubým brouskem nebo pilníkem se ostří nože loupáku brousilo zhruba jednou za dva dny práce. Podle konstrukce rozlišujeme loupáky jednosměrné – na tlak a dvousměrné – na tlak i tah.
Jednosměrné loupáky se používaly na odkorňování silné kůry, kdy se při práci dřevorubce využíval rovnoměrný tlak paží dřevorubce na loupák, zesílený vahou dřevorubcova těla.
Dvousměrné loupáky se používaly na odkornění kmenů se slabou kůrou. Při pohybu loupáku vpřed byl využíván tlak paží a váha těla, jako v případě jednosměrného loupáku, při pohybu loupáku vzad využíval dřevorubec sílu tahu svých paží.
Loupání kůry byl nejčastěji používaný způsob odkorňování, při kterém se z kmene odstraňuje kůra loupákem. Loupáním kůry se strom odkorňoval tzv „do hněda“, kdy při odstraňování kůry na kmeni zůstávaly zbytky lýka a spodních vrstev kůry, které po oschnutí zhnědly. Loupání kůry sloužilo rychlejšímu vysychání dřeva, ale bylo také zásadní a nezbytnou podmínkou v ochraně lesa proti kůrovcům.