Dřevorubecké klíny
Dřevorubecké klíny sloužily při kácení stromu k rozevření řezu a usměrnění pádu stromu, při zkracování kmene k zamezení svírání pily v řezu a ke štípání polen. Dřevorubecké klíny si dřevorubci vyráběli ze suchého tvrdého dřeva, nejčastěji z buku, ale také z javoru, jilmu, akátu, jasanu, habru, ale také z hrušně či jabloně. Až v pozdějších dobách si dřevorubci pořizovali klíny kombinované, které měly železné ostří, do kterého byla vložena vložka z tvrdého dřeva. Ta se nacházela na čepci - na části určené k zatloukání. Byla utažena ocelovým kroužkem, aby se nerozštípla či netřepila. Až v modernější době si dřevorubci pořizovali ocelové klíny, které byly výkonnější a trvanlivější.
Dřevorubci používali dva druhy klínů – tažné a štípací. Tažné klíny vychylovaly kácený strom do směru pádu tak, že byly postupně zatloukány do řezu, aby v řezu zdvihaly kácený kmen stromu. Tažné klíny byly delší, širší a nižší, s cca 10stupňovým stoupáním. Štípací klíny sloužily k ručnímu štípání silného polenového dříví, které už nešlo rozštípat štípací sekyrou. Štípací klín se nasazoval do trhliny v čele polena, kterou dřevorubec vytvořil zaseknutím štípací sekyrou. Postupným zatloukáním klínu došlo k rozštípnutí polena. Štípací klíny byly kratší, užší a vyšší se 14stupňovým stoupáním. K zatloukání štípacích klínů používali dřevorubci sekyry, palice, později kalače.