Dřevorubecké sekery
Dřevorubecká sekera je jedním z nejstarších dřevorubeckých nástrojů, který používají dřevorubci ke kácení a opracování dřeva. Sekera je jednoduchý jednobřitový nástroj, který využívá ráz vyvolaný švihem a sílou lidských paží. Sekery vykovávali kováři z kvalitního železa. Sekery se v dřevorubectví využívají k podtínání kmenů, k vysekávání směrových záseků, k odvětvování pokácených kmenů, ke štípání špalků, ke klučení pařezů, k vyvětvování stojících stromů a výjimečně k odkorňování, kdy se sekerami odsekávala přesílená kůra v oddenkové části kmene.
Každá sekera se skládá ze tří hlavních částí – čepele, hlavy a topůrka. Čepel je zužující se část sekery od hlavy k ostří, hlava je široká část sekery, ve které je otvor pro nasazení topůrka a která má dostatečně silnou plochou část, která slouží k zatloukání. Topůrko je dřevěné držadlo, jehož velikost a tvar jsou závislé na druhu sekery.
Podle účelu využití se dřevorubecké sekery dělí na osekávací, odvětvovací, podtínací, štípací, univerzální a kalače. Rozdílnost je patrná z tvaru sekery, její váhy a tvaru topůrka. Do měkkého dříví je břit seker ostře klínovitý a protáhlejší, do tvrdého dříví kratší a tupější. Do měkkého dříví se používají sekery těžší, do tvrdého lehčí. Denní údržba seker spočívala v přibrušování ostří jemným plochým pilníkem nebo brouskem. Během práce bylo nutné kontrolovat pevnost nasazení sekery na topůrko a případné poškození topůrka.
Dřevorubecká sekera osekávací je nejmenší a nejlehčí dřevorubeckou sekerou, vážící do jednoho kilogramu. Používá se k osekávání slabých větví. Je uzpůsobená pro práci jednou rukou, proto se jí říká jednoručka. V rámci vývoje seker se jedná o sekeru s nejmladší dřevorubeckou historií.
Dřevorubecká sekera odvětvovací váží až 1,5 kilogramu a slouží k odsekávání větví hladce při kmeni. K tomu má uzpůsobený štíhlý tvar s širokým ostřím, které ji dobře vede do seku. Mírné podsazení a kratší rovné topůrko se zahnutou patkou umožňují přesnější zásah při odsekávání větví od kmene.
Dřevorubecká sekera podtínací je až 1,8 kg vážící sekera, která slouží k podtínání slabších kmenů anebo k vysekávání záseků. Konstrukčně je nutné, aby se sekera při zasekávání „nezakusovala“ a dobře odhazovala třísky. K tomu je těsně nad břitem tloušťka sekery širší, tvoří tzv. bříško. Do měkkého dřeva má být podtínací sekera na straně ostří širší a lehčí, než do tvrdého dřeva. Podtínací sekery se nasazují na delší topůrko.
Dřevorubecké sekery jsou nejtěžší sekery, vážící 2,5 kg a více. Jejich úkolem je vnikat mezi dřevní vlákna a oddělovat je od sebe – štípat. Tvar štípacích seker je proto klínovitý. Nasazují se na přímá, poměrně dlouhá topůrka.
Dřevorubecká sekera univerzální je kombinací sekery podtínací, odvětvovací a částečně i štípací, která je svým tvarem, váhou a tvarem topůrka uzpůsobena tak, že se hodí pro různé dřevorubecké práce. Používala se k podtínání slabších kmenů, odvětvování, štípání slabších polen a při nakládání a posunu dřeva. Univerzální sekera váží maximálně 1,6 kg, dvakrát prohnuté topůrko se do sekery nasazuje pod úhlem 900.
Dřevorubecký kalač vznikl kombinací štípacího klínu a dřevorubecké palice. Používal se zejména ke štípání polen, kdy se využívala váha kalače (až do 4 kg), která zvyšovala jeho dopadovou energii. Topůrko kalače je rovné a nasazuje se pod úhlem 900.
Do měkkého dříví je břit ostře klínovitý a protáhlejší, do tvrdého dříví kratší a tupější. Do měkkého dříví se používají sekery těžší, do tvrdého lehčí.