Jalovec obecný
Jalovec je naše původní dlouhověká, stále zelená, jehličnatá, světlomilná a mrazuvzdorná keřovitá dřevina, vzácně se vyskytuje i jako 6 až 12 metrů vysoký vícekmenný strom. Dožívá se několika set let. V minulosti byly jalovci v mnoha kulturách přisuzovány magické účinky.
Kmen a větve jsou pokryty zprvu hladkou, hnědočervenou, později stříbřitě našedlou, v plátech a šupinách odlupující se borkou.
Kořenový systém jalovce bývá zprvu kůlový, později vytváří pod povrchem uzlovitou, na pryskyřici bohatou ztluštěninu, z níž vybíhají daleko sahající povrchové kořeny.
Kvete v dubnu až květnu. Samičí šištice po opylení dozrávají v tmavomodré drobné kulaté šišky se zdužnatělými semennými šupinami o průměru 4-12 mm. Zrají 18 měsíců a opadávají až v zimě druhého a na jaře třetího roku.
Jalovec je dřevinou rostoucí roztroušeně na pastvinách, sušších stráních, skalách, vřesovištích a v borech. Na vláhu je nenáročný, přizpůsobí se jak půdám vysýchavým, tak i silně podmáčeným stanovištím. Roste na podkladech různého složení, od vápenců po kyselé horniny, snáší ale i čistá rašeliniště vrchovišť. Velmi dobře snáší klimatické extrémy. Dříve byl u nás celkem častý, dnes je stále vzácnější a řadí se k ohroženým druhům.
Využití
Kmen jalovce je velmi pevný, tuhý a houževnatý, dřevo jalovce je vonné, velmi trvanlivé, málo napadané hmyzem a odolné proti hnilobě. Pro svou trvanlivost se v minulosti využívalo v řezbářství a soustružnictví, zejména k výrobě holí a dýmek, rukojetí deštníků, smyčců, troubelí či klavírových kladívek. Tyčky z jalovcového dřeva se používaly jako násady k lopatám. Maso uzené v kouři jalovcového dřeva má jemnou kořenitou chuť. Vysoký obsah extraktivních látek vyvolává v jalovcovém dřevě ne sice silnou, ale výraznou příjemnou vůni, proto se používá jako palivo do udíren či jako příměs do vonných svíček. Z plodů se vyrábějí alkoholické nápoje a destiláty, užívají se jako koření, obzvláště pak při přípravě zvěřiny. V lidovém léčitelství mají dlouhodobou tradici.
