Olše lepkavá
Olše lepkavá je naše původní rychle rostoucí, světlomilná a vláhomilná, opadavá listnatá dřevina, která obyčejně dosahuje 15 až 25 m výšky. Dožívá se stáří až 100 let. Zvláštností olše šedé je, že listy na podzim nežloutnou, ale opadávají zelené.
Olše lepkavá je často vícekmenný strom nebo keř s dobrou pařezovou výmladností. Kůra je u mladých stromů tmavošedá, hladká, obsahuje průduchy, ve stáří má hluboce brázditou, šupinovitou borku.
Olše má bohatý panohový kořenový systém s množstvím jemných kořenů, který zpevňuje půdu, břehy potoků a hrází. Na mělkých půdách tvoří bohatý povrchový kořenový systém.
Olše lepkavá je jednodomá dřevina, rozkvétající v únoru až dubnu před rašením listů. Samčí žlutohnědé jehnědy dlouhé do 10 cm vyrůstají na stromě již od podzimu. Samičí červené jehnědy, v době květu vzpřímené, vykvétají před rašením listů na jaře. Šištice na stopce obsahují křídlaté nažky. Olše je makrofanerofytem, tedy dřevinou, která má obnovovací pupeny více než 30 cm nad zemí a má je tudíž chráněné proti mrazu.
Plodit začíná ve 12 letech, poté plodí každoročně, hojněji však každým druhým nebo třetím rokem. Plodem olše jsou šištice, v nezralém stavu šedozelené a lepkavé, zralé tmavohnědé a dřevnaté, dlouhé 8–12 mm. Zůstávají na stromě ještě dlouho po spadu semen. Semenné nažky leskle hnědé, stejnobarevné, ploché, okrouhlé až pětihranné s velice úzkými křídlatými okraji. Semeno zraje v září až říjnu, vylétává v únoru až březnu. Důležitá je schopnost olší obohacovat půdy vzdušným dusíkem. Děje se tak díky jejich symbióze s bakteriemi vytvářejícími na postranních kořenech hlízky o velikosti až 10 cm. Značné rozšíření olší po posledním zalednění je považováno za klíčové pro koloběh dusíku v suchozemských ekosystémech mírného pásma severní polokoule.
Dřevo olše je měkké, roztroušeně pórovité, bez jádra. Na čerstvém řezu je oranžové.
Využití
Stejné jako u olše šedé. Dříve se kůra vkládala společně se železem do vody, tmavou tekutinou, která po několika dnech vznikla, se černily kůže. Také spadané listy se pod vodou zbarvují černě, dřevo ve vodě tvrdne a odolává hnilobě, například při stavbě Benátek byly vedle dubových kůlů použity nespočetné kůly olšové.
