Javor mléč
Mléč je naše původní polostinná, mrazuvzdorná, pomalu rostoucí, opadavá listnatá dřevina, dorůstající výšky 25 až 30 metrů. Dosahuje věku 150 až 200, výjimečně až 400 let. Po utržení listu roní z řapíku bílé mléko, odtud název mléč. Nejčastěji se vyskytuje na živinami bohatých sutích či roklinách, ve směsi s habrem, lípou, jilmem a dalšími dřevinami, většinou netvoří samostatné porosty. Na Šumavě vystupuje až do výšky 1100 metrů.
Mléč má kmen je přímý, poměrně vysoko nad zemí je vidličnatě rozčleněn do silnějších větví. Korunu má většinou pravidelnou, kulatou a širokou. Kůra je za mlada světle šedá a hladká, později tmavě šedá až načervenalá s podélně brázditou neodlupčivou borkou.
Kořenový systém je u mléče srdčitého typu, kořeny dosahují do hloubky až 6 metrů a strom dobře ukotvují v půdě.
Dospělosti dosahuje jako solitérní, samostatně rostoucí strom, který začíná plodit ve věku 20–30 let, v zápoji lesního porostu v 30–40 letech. Kvete krátce před rašením listů na přelomu dubna a května. Plodem jsou zploštělé dvounažky, 4–6 cm dlouhá křidélka, které svírají tupý (vodorovný) úhel. Dozrávají v září.
Využití dřeva z javoru mléč je obdobné jako u klenu, ale dřevo není tak kvalitní. Javor mléč bývá často pěstován v parcích a zahradách, a to v řadě kultivarů lišících se zejména vzrůstem či tvarem nebo barvou listů.
