Vchynicko-Tetovský plavební kanál
Plány na plavení dřeva po Vydře, Křemelné a dále po Otavě byly dávného data. Svobodní sedláci ze Stodůlecké rychty a město Kašperské Hory sice dříví do Sušice plavili, ale pouze za vysoké vody z jarního tání sněhu. Za normálního stavu byly vodní toky nesplavné. Roku 1795 předložil císařský komisař Prácheňského kraje von Bayerweck plán na plavení dřeva, ale Bayerweckův plán ztroskotal na nedostatku finančního kapitálu. Bayerweckův plán zaujal Josefa Rosenauera, který jej vyhodnotil jako proveditelný. Doporučil proto knížecí správě, aby kníže buď Prášilské panství od hraběte Kinského koupil, anebo aby od Kinského kupoval dříví a plavil je do Prahy ve své režii. Dne 6. března 1799 kníže Josef II. Schwarzenberg Prášilské panství za 400 000 zlatých koupil. Kinský je přitom koupil v roce 1763 za 26 600 zlatých.
V březnu 1799 předložil Rosenauer knížecí správě podrobný plán stavby kanálu, který kníže Schwarzenberg schválil a v červnu 1799 byla stavba pod vedením inženýra Františka Adlera zahájena. První rok pracovalo na stavbě kanálu 200 dělníků, ale stavební práce díky špatnému počasí nepostupovaly tak, jak si Rosenauer přál. Na jaře roku 1800 proto na stavbě pracovalo 108 zedníků, 203 tesařů a 1000 nádeníků, sezvaných z celého schwarzenberského panství. Vznikající stavbě ale vstoupily do cesty překážky. Knížecí správa musela odškodnit protestující mlynáře, kteří proti kanálu brojili, a vyřešit plavební privilegium z roku 1783, které zaručovalo plávku dřeva městu Kašperské Hory. Schwarzenberská správa proto na padesát let smluvně odkoupila od Kašperských Hor všechno vytěžené dříví a zavázala se dodat městu palivové dříví podle jeho potřeby. Teprve poté, v září roku 1801, bylo císařem Františkem II. uděleno privilegium na třicet let pro knížete Schwanzenberga.
Kanál začíná 72 metrů dlouhým a 3,5 metrů širokým dřevěným hradlovým mostem (Rechle), který sloužil k přemostění řeky Vydry a k zachycování plaveného dříví, které následně odváděl do ústí plavebního kanálu. Kanál obchází téměř po vrstevnici nesplavný balvanitý úsek řeky Vydry a je zakončen skluzem, kterým dřevo padalo do řeky Křemelná (Kieslingbach). Délka kanálu se uvádí v rozmezí 14,4 km do 17,8 km. Šířka kanálu se pohybuje mezi 4–5 metry a hloubka dosahuje až 1,6 metru. Pro posílení plávky dřeva bylo na horním toku Modravského a Roklanského potoka vybudováno osm plavebních nádrží (tzv. klausy) o celkové akumulaci vody 90 000 kubických metrů. Stavba kanálu stála 262 500 zlatých.
Po Rosenauerově smrti řídil plavební provoz inženýr Johann Kraus. Roku 1831 bylo Schwarzenbergovi obnoveno plavební privilegium na dalších 30 let. Když i tato lhůta vypršela, bylo plavení dřeva do Prahy zastaveno. Ke svému účelu kanál sloužil ještě počátkem 20. století. Do roku 1958 byl využíván až po Rokytu.
Vchynicko-tetovský plavební kanál představoval klíčovou dopravní tepnu v transportu dřeva v oblasti střední Šumavy. Během prvního roku v něm bylo celkem plaveno 81 000 metrů krychlových dřeva. V začátcích provozu kanálu se běžně plavilo ročně přes 20 000 kubických sáhů dřeva (1 sáh dřeva je 3,412 metrů krychlových).
