Schwarzenbergský plavební kanál
Šumavské lesy v Rosenauerově době oplývaly obrovským bohatstvím dřeva, oproti tomu jeho zoufalým nedostatkem trpělo hlavní město mocnářství Vídeň, jejíž roční spotřeba činila 400 000 sáhů palivového dřeva (1 sáh dřeva je 3,412 metrů krychlových). Taková spotřeba brzy vyčerpala všechny tamní dostupné zdroje dřeva. Ožívaly tak letité plány na propojení dvou rozvodí (Vltavy a Dunaje) plavebním kanálem, který by umožnil dopravit šumavské dříví do Vídně.
Josef Rosenauer vypracoval v roce 1774 návrh plavebního kanálu, který měl umožnit plavení dřeva z nepřístupných lesů na severních svazích Smrčiny, Plechého a Třístoličníku. Následujícího roku předložil projekt knížeti Josefu I. Adamu Schwarzenbergovi, ale knížecí komise projekt nepodpořila a s projektem nesouhlasila ani hornorakouská zemská vláda. Roku 1778 předložil Rosenauer projekt přímo knížeti Schwarzenbergovi s žádostí, že stavbu první části plavebního kanálu provede na vlastní náklady a náklady na další části kanálu budou kryty ze zisku z prodeje splaveného dříví. Rosenauerův návrh knížeti zaimponoval natolik, že dal pokyn k realizaci. Se stavbou kanálu se však začalo až o deset let později, kdy skončilo pasovskému biskupství právo na plavbu dřeva po řece Mühl. Dekretem ze dne 18. června 1790 udělil císař Leopold II. knížeti Josefu II. Schwarzenbergovi pro plavební kanál třicetileté plavební privilegium. Následně byly Schwarzenbergovi pronajaty pozemky kláštera Schlägl, které byly potřebné pro vedení vodní cesty na rakouské straně hranice.
Stavba plavebního kanálu probíhala ve dvou etapách. První část, zvaná starý kanál, byla vybudována v letech 1789–1793 pod vedením Josefa Rosenauera. Druhá část, zvaná nový kanál, se známým podzemním tunelem v délce 419 metrů byla postavena podle Rosenauerova projektu až po jeho smrti v letech 1821–1823.
Stavební práce na první části kanálu, na kterých se podílelo 1 200 dělníků, byly zahájeny 4. května 1789 na Růžovém vrchu (Rosenhügel). Během prvního roku byl postaven 29,3 km dlouhý úsek od Světlého potoka (Zwettelbach) k potoku Rasovka (Hefenkriegbach), který ústí u obce Hory (Spitzbergen) do Vltavy. V roce 1791 byl kanál doveden až k Jezernímu potoku, který vytéká z Plešného jezera. V dubnu téhož roku byla provedena první plávka dřeva. Roku 1793 byl kanál prodloužen až k Jelenímu potoku (Hirschbach) u osady Jelení Vrchy (Hirschperky).
Druhá etapa výstavby kanálu proběhla až 17 let po Rosenauerově smrti pod vedením inženýrů Josefa Falty a Jana Krause. Stavba kanálu včetně tunelu Jelenskou horou (tzv. Plavebním vrchem) byla zahájena v červnu 1821 a dokončena byla na podzim roku 1823. První dříví se plavilo tunelem 5.května 1824.
Zásadní obrat v provozu plavebního kanálu vyvolala klesající poptávka po palivovém dříví a vzrůstající poptávka po dlouhém stavebním dříví. Roku 1877 byly na kanálu provedeny stavební práce pro umožnění plavby dlouhého dříví. V témže roce byl mezi kanálem a Vltavou zřízen 3,9 km dlouhý spojovací smyk, nazvaný Želnavský (Hefenkriegbach-Riese), kterým se plavilo polenové i dlouhé dříví rovnou do Vltavy. Význam smyku se zvýšil v roce 1892, kdy byla prodloužena do Želnavy železnice z Českých Budějovic. V dolní části smyku bylo postaveno rozsáhlé překladiště, které umožňovalo nakládat dříví na vagony. V roce 1911 byla prodloužena železnice přes Černý Kříž do Nového Údolí a do Bavorského království. Ta pak umožňovala dopravovat dříví plavené po Schwarzenberském kanálu nejen do Prahy, ale také do Německa.
Do Vídně se naposledy plavilo polenové dříví ve dnech od 23. do 27.srpna 1916. Během plavení dřeva, které trvalo více než 100 let, bylo tímto kanálem dopraveno téměř osm milionů metrů krychlových dřeva. Plavba byla tak výnosná, že již v roce 1795 se majiteli panství vrátily vynaložené investice a plavba přinesla první čistý zisk ve výši 24 tisíc zlatých.
Do Čech se však plavilo dále a dříví směřovalo na nové železniční nákladní překladiště v Želnavě. Množství plaveného dříví v období 1953 až 1961 trvale klesalo. Poslední plavební příkaz k provedení jarní plavby dříví byl vydán dne 20. března 1961.