Pálení dřeva v milířích
Pálení uhlí probíhalo od května do konce září. V brzkém jaře, v pozdním podzimu a zimě se uhlí nepálilo, protože vysoká vlhkost vzduchu, dešťové a sněhové srážky, vítr a krátké denní světlo nebyly pro pálení uhlí vhodné.
Stojatý milíř se zapaloval časně ráno zapálením suché hořlavé směsi, která byla po vyhoření doplňována, dokud nebylo dříví dokonale zapáleno. To trvalo zhruba dvě hodiny. Po rozhoření milíře nastala pro uhlíře nejdůležitější práce, a to regulace hoření dřeva. Uhlíř prorážel po obvodě milíře otvory zvané dýmníky a pečlivě kontroloval celistvost obalu milíře. Vzniklé trhliny okamžitě ucpával, aby do milíře nevnikal vzduch a dříví neshořelo příliš rychle.
Doba pálení milíře byla závislá na druhu dřeviny, počasí a hlavně na velikosti milíře. V milíři z bukového palivového dříví trvalo pálení 20–40 prostorových metrů 4-5 dní, 60-80 prostorových metrů 7-9 dní a 100-150 prostorových metrů 12-16 dní. V milíři z jehličnatého dřeva o obsahu 20-40 prostorových metrů trvalo pálení 6-7 dní, 60-80 prostorových metrů 10-11 dní, 100-150 prostorových metrů 16-20 dní.
Po vyhoření milíře nastalo ochlazování milíře a jeho rozebírání. Chladnutí milíře, kterému předcházelo jeho hašení, trvalo cca 24 hodin. Rozebírání milíře dělali většinou tři uhlíři. Z jednoho kubíku jehličnatého dřeva se vypálilo cca 200 kg dřevěného uhlí, z bukového pak 270 kilogramů.
Ležatý milíř se zapaloval ráno za klidného počasí. Po jeho rozhoření prorážel uhlíř do zadního čela milíře dýmníky a pečlivě sledoval svrchní plášť a utěsňoval vzniklé trhliny. Hoření ležatých milířů trvalo déle než u milířů stojatých. Milíř složený ze 100 kubických metrů dřeva byl vyhořelý za 5–6 týdnů. S rozebíráním ležatého milíře začínali uhlíři ještě během uhlení a to od jeho přední strany.
Výhodami ležatých milířů oproti stojatým byla jejich snazší stavba, byly lépe chráněny proti větru a oheň se v nich řídil jednodušeji. Oproti tomu se oheň ve stojatých milířích šířil stejnoměrněji a zuhelnatění dříví bylo dokonalejší.