Ležatý milíř
Příprava uhliště pro ležatý milíř byla stejná jako u stojatého s tím rozdílem, že ležatý milíř vyžadoval mírný sklon terénu. Na upravený terén uhliště byly nejdříve vyskládány podélné podvaly opatřené na přední straně vzpěrami. Poté bylo na podvaly naskládáno dřevo tak, aby nevznikaly žádné mezery nebo dutiny. Pokud vznikly, musely být vyplněny slabším dřívím nebo štěpinami. Boky milíře musely tvořit rovinu bez prohlubní a výstupků a přední čelo milíře bylo nižší než zadní část. Na bocích u předního čela milíře byl vytvořen zápalný kanál o průměru cca 40 cm, který byl vyplněn zápalnou směsí z třísek, chrastí a uhlí. Pokud činil půdorys milíře 4x15 metrů, obsahoval cca 100 kubických metrů dřeva. Příliš dlouhé milíře nebyly vhodné z důvodu hoření nebo jeho rozebírání.
Hotový milíř byl nejdříve pokryt spodním pláštěm z klestu, mechu, rákosu a suchého listí. Následně byla okolo něj postavena dřevěná konstrukce, která sloužila k uchycení dřevěného bednění tak, že vznikla mezi bedněním a milířem mezera, do které se napěchovala, stejně jako u stojatých milířů, přepálená zemina s kousky uhlí a mouru. Stejným materiálem byly utěsněny i zbylé neobedněné části milíře. Na bocích a u zadního čela milíře byl vytvořen potřebný počet průduchů, které zajišťovaly přívod dostatku vzduchu pro hoření.