Sáňkování dlouhého dříví
Z dlouhého dříví se sáňkovala pilařská kulatina o délce 4 až 6 metrů, kmeny pro stavbu vorů o délce 12 až 15 metrů a kmeny určené pro stavbu lodí o délce 25 metrů.
Samotné svážení dlouhých klád začalo odhazováním sněhu ze skládky. Sáňkaři pak postavili saně bokem ke skládce tak, že přední saně byly u silnějších oddenků, zadní saně u slabších konců. Za pomoci podvalů a sochorů pak kmen navalili na opleny saní, kde kmen zabezpečili provazy a řetězy proti nežádoucímu pohybu. Slabších kmenů nakládali více, u silnějších výřezů a dlouhých klád pouze jeden kmen.
Pro samotnou jízdu s dlouhým nákladem bylo nutné, aby byla dvojice sáňkařů dokonale sehraná a dostatečně zkušená a také bystrého úsudku. Svah sáňkaři sjížděli po obloucích stejnou rychlostí, jako u polenového dříví. Při prudké svážnici byly saně přibržďovány jako u saní na polenové dříví až čtyřmi obdobnými vlečkami, které byly přivázány k předním saním. Sáňkaři sváželi kmeny k odvozním cestám, odkud byly během léta odváženy povozy na dřevařské pily nebo vaziště vorů, na jižní straně Šumavy pak také ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, který byl určen i pro plavení dlouhých kmenů.