RUČNÍ DŘEVORUBECKÉ PILY | Dřevařství Šumava

Ruční dřevorubecká pila je jedním z hlavních dřevorubeckých nástrojů, který dřevorubci používali při kácení stromů a příčném přeřezávání kmenů. Jedná se o mnohobřitový nástroj, který se dělí na různé druhy podle počtu dřevorubců, kteří ji obsluhují, na jednomužné (jednoruční) nebo dvoumužné (dvouruční). Podle způsobu napínání pilového listu se pak dělí na nenapínané – břichatky (kapry) a napínané – obloukovky. Každá dřevorubecká pila se skládá z pilového listu a držadel nebo oblouku.

Pilový list byl vyroben z dobře zakalené oceli a jeho povrch musel být hladký, bez jakéhokoliv povrchového poškození. Na řezání měly vliv délka, šířka a tloušťka pilového listu a jeho ozubení.

Délku pilového listu bylo nutno volit podle tloušťky kácených stromů nebo přeřezávaných kmenů. Obloukovky se používaly ke kácení menších stromů a přeřezávání slabších kmenů. Jejich pilové listy nepřesahovaly délku 1 metru. Delší pilový list by způsoboval vysokou váhu napínacího oblouku a tím i špatnou ovladatelnost obloukové pily. Břichatky se používaly pro kácení a přeřezávání kmenů větších tlouštěk. Správná volba délky pilového listu břichatek ovlivňovala pracovní výkon dřevorubců. Krátký pilový list se v řezu dusil a špatně vyhazoval piliny, dlouhý pilový list nebyl při řezání využitý a dřevorubci se zbytečně unavovali.

Šířka pilového listu měla vliv na řezný odpor a byla velmi důležitá pro dodržení roviny řezu. Čím byla pila širší, tím lépe byla v řezu vedena. Široké pilové listy zabraňovaly včasnému klínování. Úzké pilové listy musely být vyráběny z kvalitních materiálů, šly rychleji do řezu, jelikož vznikalo menší tření, špatně však držely rovinu řezu – podřezávaly.

Ozubení pilových listů přeřezává dřevní vlákna a odstraňuje z řezu vzniklé třísky – piliny. Kvalita ozubení zásadně ovlivňovala výkonnost pily. Nejstarší ozubení bylo trojúhelníkové, jeho zuby vykonávají všechny tři úkony pily najednou – přeřezávají vlákna, uvolňují piliny ze dna řezané spáry a odstraňují piliny z řezané spáry. Trojúhelníkové ozubení bylo oblíbené pro jeho snadnou údržbu. Novější pily měly hoblovací ozubení, které se skládalo z řezacích a hoblovacích zubů. Řezací zuby přeřezávaly dřevní vlákna, zatímco hoblovací zub, rozeklaný na dva dlátovité hroty, uvolňoval hobliny ze dna řezné spáry a současně je z řezné spáry vyklízel. Hoblovací ozubení bylo výkonnější, ale náročnější na údržbu.